Japonské bydlení
13.10. 2013
Dnešní vyprávění z cest po Japonsku bude hlavně o tom, jak vypadá typický japonský hotel a trochu o saké.
Ráno jsme se sbalili v Hirošimě, tramvají se dopravili na nádraží, kde jsme museli zakoupit naše oblíbené teplé fazolové koláčky. Cestu vlakem jsme dnes měli s přestupem v Ósace, protože přímý vlak by byl příliš drahý. Opět jsme jeli šinkanseny. Ve chvíli, kdy jsme zrovna nebyli v tunelu (jen asi 20% času), se nám pomocí GPS povedlo změřit rychlost 280 km/h. Ani se nezdálo, že jedeme tak rychle.
Nádraží v Kjóto, což byla naše cílová stanice, je jako obrovské mraveniště. Všude se míhají spěchající lidé. Podle předchozí zkušenosti jsme si opět rezervovali místenky na naší další cestu do Tokia.
Pak už jsme celkem snadno našli cestu k hotelu. Tentokrát jsme si vybrali hotel v japonském stylu - rjókan. Bydlíme tedy trochu podobně tomu, jak normálně bydlí Japonci: s tatami (koberce), spíme na futonu na zemi, bez nábytku, s papírovými okny.
Na přiložené fotografii je náš pokoj. Vidíte ho jako obývák, ale když se odsune stůl a židle, na zem se rozprostřou matrace, je z toho ložnice. Nebojte, za papírovými okny jsou normální skleněná. :-)
Za dveřmi, které vidíte na fotce je pak vlevo malá koupelnička, úplně stejná jako byla v předchozím hotelu. Tedy jen WC, malé umyvadlo a krátká, ale hluboká vana se sprchou.
Je to tu docela příjemné, uvidíme, co řeknou Petrova záda po noci strávené na zemi. Kdyžtak si řekneme o další matrace.
Když jsme se nastěhovali do hotelu, paní recepční nám nabídla ochutnávku saké, která se konala dnes večer. Hned jsme řekli, že ano, že se rádi dozvíme něco nového. Cena za ochutnávku byla mírná a stálo to za to.
Ještě než jsme se mohli nastěhovat do pokoje, šli jsme na oběd do nedaleké japonské restaurace. Už asi nedáme dohromady, jak se ta jídla, co jsme měli, jmenovala. Petr měl rýži, na které byl tenký plátek tofu, vajíčko a posypané to bylo malými fazolkami (semínky, ne lusky). Zalité to bylo rybím vývarem. Katka měla něco obdobného, ale místo rýže byly nudle a měla mnohem víc vývaru. Takhle napsané to vypadá podivně, ale bylo to dobré.
K večeři jsme si narychlo koupili v samoobsluze sushi.
Odpoledne jsme ještě navštívili obrovský chrám Nishi Honganji, který máme skoro přes ulici.
Při večerní ochutnávce saké jsme se dozvěděli, že saké není rýžové víno, jak se tomu mnohdy říká, ale že je to spíš rýžové pivo (vaří se podobně jako pivo). Existují různé postupy a úpravy jak docílit té správné chuti. Saké se vaří ze speciální rýže, která se pak různě dlouho omílá/obrušuje a podle toho jsou saké odstupňována. Dozvěděli jsme se i pár zajímavostí o japonském jídle a poznali zajímavé lidi.
Další kapitola: Nara
Nástupiště vlaků šinkansen. Japonské znaky na tabulích se naštěstí střídají s nápisy v latince.
Kjótské hlavní nádraží.
Tradiční japonský hotelový pokoj (rjókan) - obývycí pokoj i ložnice dohromady.
Ve skříni v předsíni jsou schované futony, které se na noc rozloží do obývacího pokoje.
Jedna z bran do chrámového komplexu Nishi Honganji.
Ochutnávka saké s výkladem.