Ahoj přátelé, znovu se hlásíme z Limy s naším zpravodajstvím.
Katka je opět v práci na konferenci. Petr se po společném obědě vypravil do úplného centra Limy podívat se na všude doporučované hlavní náměstí Plaza de Armas. Plaza de Armas – tak se jmenují všechna hlavní náměstí v Peru. Tohle náměstí je asi 10 km od hotelu, pěšky se tam tedy dojít nedá. Nejjednodušší je jet taxíkem, respektive Uberem. Jezdí tu dost řidičů Uberu, tak se snadno nějaký zavolá přes aplikaci v telefonu. Petr se těšil cestou na výhledy na Limu, ale velká část cesty vedla po ošklivé dálnici zapuštěné pod úroveň terénu, díky tomu však cesta uběhla celkem rychle – sotva půl hodiny.
Plaza de Armas v obležení
Taxikářka vysadila Petra kousek před hlavním náměstím. Dál se jet nedalo – spousta ulic je tu uzavřených, jsou tu zátarasy, železné ploty a spousta policie. Vše kvůli již zmíněnému setkání APEC.
K hlavnímu náměstí se sice dojít dalo, ale jen na jeho okraj do podloubí vedoucího po jedné straně náměstí. Dalo se tedy projít jen mezi dvěma rohy náměstí, doprostřed vůbec. Zbytek hlídala policie. Na náměstí bylo připraveno pódium pro nějaké akce APEC. Na náměstí nesmí chybět kostel – stojí opět na rohu, ale tady překvapivě na pravém rohu. Tak možná to s tím levým rohem není pravidlem.
Doporučil bych někomu centrum, respektive hlavní náměstí v Limě, navštívit? Asi ano, ale jen když tu nebude APEC a nebudete mít co jiného na práci.
Návrat: Uber, zácpa a Metrobus
Cesta zpět do hotelu už byla komplikovanější. Bylo potřeba se dostat mimo úplné centrum a zavolat taxíka na místě, kam může dojet. To se úplně nepovedlo. Petr sice stál na široké hlavní ulici v místě, kam nějaká auta jezdila, ale okolí bylo pozavírané. Přivolaný Uber se sem nemohl dostat, a tak zastavil asi 300 m za rohem. Naštěstí tam zůstal stát, protože neměl jak vyjet. Petr se tak k němu dostal pěšky. Řidič zatím zjišťoval, jak se odtamtud dostane – mohl projet jen protisměrem jednosměrky, kde stála policie. Ti ho však bez problémů pustili a taxík začal popojíždět v husté zácpě. Cesta do hotelu trvala hodně přes hodinu, ale Petr byl rád, že sedí v autě, které ho veze zpět.
Hromadná doprava v Limě je celkem náročná. Mají tu jednu linku metra – elektrický vlak jedoucí po kolejích postavených na sloupech nad silnicemi. Budují tu další dvě linky podzemního metra, ale to bude asi ještě pár let trvat. Hlavní dopravní prostředek je tedy autobus různého stáří a velikosti.
V Limě, kromě normálních autobusů, jezdí pro nás taková zvláštnost: Metrobus. Uprostřed dálnice jsou vyhrazeny v obou směrech pruhy, kterými jezdí pouze autobusy. Nástupní stanice jsou na ostrůvcích přímo uprostřed dálnice, schované za ploty. Do autobusu se tedy nastupuje z druhé – levé – strany, než bychom čekali. Fotka to snad osvětlí lépe.
Západ slunce nad Pacifikem
Petr se stihnul vrátit akorát do chvíle, kdy Katce skončilo jednání. Bylo něco po páté odpoledne – necelá hodina světla. Protože bylo sluníčko, rozhodli jsme se vylézt ven do ulic a podívat se na Pacifik. Na vyhlídce jsme ještě těsně stihli západ slunce nad oceánem a pak šli na večeři.
Kulinářské okénko
K večeři si Petr dal místní specialitu: telecí srdce na grilu s bramborem. Bylo to dobré, jen maso místy trochu žverkavé. Tři plátky srdce jsou napíchnuté na špejli a ogrilované. K tomu byla jako příloha bílá kukuřice – jen semínka – a brambor. Brambor byl opečený a byly to jen dva plátky! Stejně to vypadalo i při našem předchozím obědě s rybou. Jsme v zemi, odkud brambory pocházejí, kde pěstují 3 000 odrůd brambor, a oni s nimi takhle šetří! Celé jídlo doplňovaly tři omáčky v barvách semaforu.
Měli jsme možnost ochutnat pro nás úplně neznámé ovoce čerimoja – annona cherimola – které vzhledově trochu připomíná artyčok, hrušku nebo meloun. Uvnitř je bílá dužina a velké černé pecky. Chuťově to nedokážeme k ničemu přirovnat, ale bylo to sladké a skvělé.
Zítra se v Limě ponoříme trochu do historie – podaří se nám objevit něco zajímavého?